Po delší době jsem neodolal a sáhl do šuplíku. Je mi líto všech těch záběrů, které si už asi nikdo nikdy neprohlédne, tak to chci malinko napravit a podělit se o něco z dědovi tvorby. Je to dost všehochuť, od oslav VŘSR, přes vesnický fotbálek, až do Berlína a na zdejší poměry nevídané  množství lidí – tuto odvahu, mířit lidem do obličeje objektivem, jsem po dědovi nezdědil.